NSS posuzoval otázku, zda výzvu k podání dodatečného daňového tvrzení, v níž absentovaly důvody, pro které správce daně vyzývá poplatníka k podání takovéhoto daňového tvrzení, a jenž byla vydána téměř na samém konci lhůty pro stanovení daně, je možné považovat za úkon způsobující prodloužení prekluzívní lhůty pro stanovení daně. V návaznosti na judikaturu ve věci formálního zahájení daňové kontroly soud dospěl k závěru, že takový formální úkon nemohl mít žádný vliv na běh prekluzívní lhůty a způsobit její prodloužení o jeden rok.
Podrobnosti k rozsudku naleznete zde >>