Nejvyšší správní soud posuzoval otázku, zda přeúčtování havarijního pojištění pronajaté věci představuje samostatné plnění, oddělitelné od nájmu, nebo se jedná o součást plnění hlavního – nájmu vozidla. Soud dospěl k závěru, že se v daném případě jednalo o druhý uvedený případ, neboť sjednání pojištění bylo nedílnou podmínkou existence nájemního vztahu. NSS se v daném případě odklonil od závěrů judikatury Soudního dvora, dle které pojištění předmětu leasingu a poskytnutí samotného leasingu musí být v zásadě považována za dvě samostatná plnění.
V dané relaci mohou tedy nadále přetrvávat odlišné názory na správný postup při posuzování dané problematiky, nicméně přístup NSS se jeví jako správnější, neboť sjednání samotného pojištění bez existence nájemního vztahu postrádá jakýkoliv smysl.