Soudní dvůr EU se zabýval otázkou, zda lze kupujícímu odepřít nárok na odpočet z nabytí zastavené věci v rámci insolvenčního řízení, a to s odůvodněním, že kupující musel vědět nebo vědět měl, že prodávající z důvodu své platební neschopnosti neuhradí dlužnou daň.
Závěry rozsudku lze v tuzemské praxi využít i na jiná dodání než dodání nemovité věci, resp. dodání zajištěnému věřiteli, v rámci kterých se použije režim přenesení daňové povinnosti, a bude zajímavé sledovat vývoj tuzemské praxe v oblasti ručení příjemce za převodcem neuhrazenou daň.