Pátý senát Nejvyššího správního soudu vydal rozsudek zabývající se institutem ručení za nezaplacenou DPH příjemcem plnění v případě, že úhrada za toto plnění byla provedena bezhotovostním převodem na účet jeho dodavatele vedený mimo tuzemsko.
Soud prostřednictvím eurokonformního výkladu dospěl k závěru, že takovéto ručení se neaktivuje na základě pouhé skutečnosti, že příjemce uhradil cenu plnění na zahraniční účet dodavatele, ale správce daně musí prokázat, že příjemce plnění v okamžiku jeho uskutečnění věděl či vědět měl a mohl, že záměrem právě takového způsobu úplaty bylo nezaplacení daně.