PŘEVOD NEMOVITOSTÍ SE SOUČASNÝM PŘEVODEM SOUBORU MOVITÝCH VĚCÍ

2 Afs 42/2007 – 39
ze dne 13. září 2007

Předmětem daně z převodu nemovitostí je převod nemovitosti včetně jejích součástí a příslušenství. Je-li současně s nemovitostí převáděn soubor věcí movitých, je pro základ daně z převodu nemovitostí třeba vyčlenit ty věci, které nemají charakter součásti či příslušenství věci hlavní, tak, aby této dani nebyl podroben převod věcí movitých, které jsou volně zcizitelné, samostatně využitelné a nahraditelné.
Věci movité, byť pro činnost věci hlavní využitelné či v ní umístěné, nelze označit za příslušenství věci ve smyslu  občanského zákoníku a z jejich kupní ceny vycházet při určení daně z převodu nemovitostí, pokud tu není dán vztah nezbytnosti pro využití věci hlavní. Takový vztah není u běžných zařízení a nástrojů využitelných pro jakoukoliv výrobu či v jakékoliv jiné výrobní hale.

Žalobce převedl kupní smlouvou  výrobní halu za sjednanou cenu 800 tis. Kč. Tou samou kupní smlouvou také prodal movité věci a technologická zařízení specifikovaná v příloze smlouvy za částku 1 mil. Kč. Spor se týkal otázky, zda zařízení provozu (soubor strojů a technologického zařízení) bylo součástí, nebo případně příslušenstvím, převáděné výrobní haly. Konkrétně správce daně považoval za součást základu daně z převodu nemovitostí nejen součásti nemovitosti, ale i její příslušenství, přičemž obě kategorie nerozlišil.

NSS uvedl, že citované dani je podroben převod nemovitostí, tedy v zásadě  ne převod věcí movitých. Zákon o trojdani přitom blíže nevymezuje, co je třeba rozumět nemovitostí. Občanský zákoník nemovitostí rozumí pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem a také upravuje, co je třeba rozumět součástí věci a co jejím příslušenstvím. Z toho lze dovodit, že předmětem daně z převodu nemovitostí je převod nemovitosti včetně jejích součástí a příslušenství. Tak je také obvykle nemovitost ve smlouvách vymezována a tak je také obvykle oceňována.
Pro určení základu daně není rozhodné, jak smluvní strany převáděný majetek ve smlouvě rozčlenily, ale to, zda věci samostatně převáděné jako movité mají skutečně takový charakter, že je třeba jejich hodnotu učinit součástí základu daně. U příslušenství věci se jedná o podstatně volnější spojení s věcí hlavní. Sem by bylo možno řadit technologické či jiné zařízení, které sice není součástí věci hlavní, ovšem bez jeho existence by věc hlavní nebyla schopna plnit svůj účel, k němuž byla kolaudována a určena, a proto by pozbyla plně či zčásti hodnoty. Jiná je ovšem situace u věcí movitých, které jsou volně zcizitelné, samostatně využitelné a nahraditelné. Pokud by takové věci movité stěžovatel prodal samostatnou kupní smlouvou v jiném časovém období, nenapadlo by nikoho, že by takový prodej podléhal dani z převodu nemovitostí.  Přitom by taková kupní smlouva nemusela být uzavírána jen proto, aby se jejich cena neprojevila při prodeji nemovitostí, ale třeba by k prodeji došlo jen z důvodů změny technologie, modernizace či nutnosti obnovení zařízení a vybavení nemovitosti. Bylo by o takových věcech sice možno říci, že i jejich zcizením poklesla hodnota věci hlavní, ale ve skutečnosti tomu tak není. Hodnotový pokles, byť vyjádřitelný penězi, totiž nelze ztotožňovat s rozdílnou kupní cenou. Jsou movité věci, které jsou příslušenstvím věci hlavní a jejich odnětím poklesne hodnota věci hlavní proto, že v její funkci dojde k nějakému omezení či ke znemožnění využití. Jsou však věci, jejichž odnětím a samostatným zcizením věc hlavní své využitelnosti a hodnoty nepozbývá, přesto, že její cena může být proto nižší. Nelze tvrdit, že hodnota věci hlavní je rozdílná podle toho, zda k její ceně lze či nelze přičíst cenu samostatně převáděných věcí movitých. Je-li např. prodáván byt zařízený volně loženým kvalitním a vkusným nábytkem a se záclonami a závěsy na oknech, jistě je kupní cena vyšší, než když je byt prodáván takto nezařízený. Rozdílnou kupní cenu ale v takovém případě nelze považovat za hodnotový pokles věci hlavní, neboť cenový rozdíl je vyjádřením toho, že současně s věcí nemovitou jsou prodávány i věci movité, které charakter součásti ani příslušenství věci nepochybně nemají. Věci movité, byť pro činnost věci hlavní využitelné či v ní umístěné, nelze označit za příslušenství věci ve smyslu § 121 občanského zákoníku a z jejich kupní ceny vycházet při určení daně z převodu nemovitostí, pokud tu není dán vztah nezbytnosti pro využití věci hlavní. V daném případě takový vztah není u běžných zařízení a nástrojů využitelných pro jakoukoliv výrobu či v jakékoliv jiné výrobní hale.
Krajský soud proto v dané věci pochybil, když rozsudek NSS 5 Afs 130/2004 – 62, týkající se pouze součástí věci hlavní, aplikoval ve stejném rozsahu na veškeré věci movité, které jsou prodávány současně s nemovitostmi. Nerozlišil přitom, které z těchto věcí jsou součástmi věci hlavní, které jsou jejím nezbytným příslušenstvím, a které nenaplňují znaky žádné z těchto kategorií. Přitom ve výčtu dlouhodobého hmotného majetku jsou zastoupeny všechny tyto kategorie a u věcí jako vozíky, hoblíky, šroubováky, ostřička na nože atd. nelze pochybovat o tom, že nejsou ani součástí ani příslušenstvím prodávaných nemovitostí. Připočtením ceny všech věcí uvedených v seznamu dlouhodobého hmotného majetku k ceně, z níž byla vypočtena daň z převodu nemovitostí, tak došlo k situaci, že této dani byl podroben i převod samostatného movitého majetku.

Doplňující informace:
Sbírka rozhodnutí: NE
Rozšířený senát: NE
Související rozsudky: 7 Afs 136/2018 – 24, 5 Afs 52/2007 – 100, 8 Afs 19/2008 – 61, 5 Afs 130/2004 – 62, 5 Afs 24/2008 – 63, 1 Afs 33/2011 – 99, 22 Cdo 1964/2003
Zákonná úprava: §9(1) a §10 zák. č. 357/1992 Sb., o dani dědické, darovací a z převodu nemovitostí

2 Afs 42/2007 – 39