BĚH LHŮTY PRO STANOVENÍ DANĚ – ZRUŠENÍ SPRÁVNÍHO ROZHODNUTÍ SOUDEM

7 Afs 156/2016 - 59 / 2 Afs 239/2017 - 29
ze dne 16. listopadu 2016 / ze dne 7. února 2018

Zruší-li správní soud rozhodnutí o odvolání, jehož oznámením došlo k prodloužení lhůty pro stanovení daně, a vrátí věc odvolacímu orgánu k dalšímu řízení, pak nadále platí, že lhůta pro stanovení daně byla řádně prodloužena.

7 Afs 156/2016 – 59
V daném rozsudku NSS mimo jiné uvedl pár poznámek k běhu prekluzivní lhůty. Byť jsou dotčené okolnosti obecně známé, neuškodí si je připomenout.
NSS ocitoval, že podle § 148 odst. 4 písm. a) DŘ „lhůta pro stanovení daně neběží po dobu řízení, které je v souvislosti se stanovením daně vedeno před soudem ve správním soudnictví a před Ústavním soudem“. Řízení před soudem je podle § 32 s. ř. s. zahájeno dnem, kdy návrh došel soudu. Lhůta pro stanovení daně běží i v době od oznámení rozhodnutí ve věci opravného prostředku do podání žaloby proti tomuto rozhodnutí. Obdobně tato lhůta běží i v době od právní moci soudního rozhodnutí, jímž se řízení končí, do podání kasační stížnosti proti tomuto rozhodnutí; po dobu řízení o kasační stížnosti se lhůta opět staví a začne běžet opět od právní moci rozhodnutí, jímž se končí řízení o kasační stížnosti.
Nelze přisvědčit kasační námitce, že pro posouzení prekluze práva vyměřit daň bylo podstatné datum doručení platebního výměru stěžovatelce. Z hlediska prekluze je rozhodné, kdy platební výměr nabyl právní moci, nikoli kdy byl doručen daňovému subjektu, neboť daň lze účinně stanovit pouze na základě pravomocného rozhodnutí. Den doručení platebního výměru proto bez dalšího nemá na běh lhůty pro vyměření daně žádný vliv, ani nepřerušuje běh lhůty pro vyměření daně.
Ústavní stížnost proti uvedenému rozsudku NSS byla odmítnuta (III. ÚS 119/17).

2 Afs 239/2017 – 29
Stěžovatel namítal, že (soudem) zrušenému rozhodnutí o odvolání nemohou být přisuzovány účinky, jež by prodlužovaly běh prekluzivní lhůty (§ 148 odst. 2 písm. d) DŘ).
Tuto námitku NSS odmítl. Nejedná-li se dle NSS o případ, kdy by soud vyslovil nicotnost správního rozhodnutí, pak zrušením rozhodnutí o odvolání zpětně nedochází k negaci jednou již nastalého prodloužení lhůty pro stanovení daně, neboť ustanovení § 148 odst. 2 písm. d) DŘ neváže prodloužení lhůty pro stanovení daně na existenci rozhodnutí, nýbrž na oznámení rozhodnutí ve věci opravného nebo dozorčího prostředku. Z uvedeného plyne, že novým rozhodnutím o odvolání pak může dojít k opětovnému prodloužení lhůty pro stanovení daně. To samozřejmě jen za předpokladu, že oznamované rozhodnutí není úkonem toliko formálním, jehož jediným (nebo jen převažujícím) účelem je dosažení prodloužení lhůty pro stanovení daně.

Doplňující informace:
Sbírka rozhodnutí: 4/2018
Rozšířený senát: NE
Související rozsudky: např. 3 Afs 36/2017 – 85, 2 Afs 204/2016 – 62, 2 Afs 138/2018 – 48, 7 Afs 380/2020 – 30
Zákonná úprava: § 148 zák. č. 280/2009 Sb., daňový řád

7 Afs 156/2016 – 59 / 2 Afs 239/2017 – 29