Nejvyšší správní soud se aktuálně vyjádřil k otázce, zda nerealizované kurzové zisky, zaúčtované do výsledku hospodaření k rozvahovému dni při přecenění bankovních úvěrů poskytnutých v EUR, lze vyloučit ze základu daně. Pátý senát uzavřel, že určitý příjem nelze zdanit jen z důvodu, že je v hospodářském výsledku zaúčtován, aniž by se svou podstatou, z hlediska materiálního a ekonomického, jednalo o příjem vymezený v ZDP. Dle NSS nerealizované kurzové rozdíly nepředstavují zdanitelný příjem, neboť vznikají pouze na základě přepočtu a nemají žádný relevantní základ v nakládání s majetkem, nemají žádný vliv a dopad na hospodářskou produktivitu, resp. výsledek hospodaření. Dle NSS se jedná de facto pouze o virtuální zisky (nebo ztráty).
Závěry soudu jsou v mnoha ohledech překvapivé, a to také s ohledem na nedávný rozsudek shodného senátu, jenž nesl zčásti analogické prky, a ve kterém soud potvrdil zahrnutí kursových zisků v základu daně. Byť se v dotčených rozsudcích jednalo o jiná zdaňovací období (2003 v jednom a 2004 až 2006 ve druhém případě), účetní postupy nevykazovaly v tomto ohledu zásadní rozdíly. Odlišné rozhodování senátu lze spatřovat v právních argumentacích stěžovatelů, neboť v případě prvního (zamítavého) rozsudku stěžovatel pro nezdanění kursových zisků argumentoval výlučně úpravou účetních postupů, a to s ohledem na specifika případu (měnová doložka stanovující minimální kurz pro přepočet cizí měny na CZK při splacení závazku), v druhém (pro stěžovatele úspěšném) rozsudku, tento napadl jak samotnou metodu účtování, tak argumentoval absencí specifické úpravy ZDP, jenž by umožňovala nerealizované kurzové zisky zdanit, jmenovitě se dle jeho názoru nejednalo o příjmy projevující se v reálném zvýšení jeho majetku. Byť principiálně oba rozsudky pojednávaly o obdobném meritu sporu, odlišné rozhodování soudu lze shledat ve výše nastíněných argumentacích stěžovatelů.
Obecně k dopadům druhého rozsudku, jeho závěry jsou zřejmé v otázce režimu zdanění nerealizovaných kurzových zisků, nicméně soudem použitou argumentaci nelze plně přejímat ke shodnému posouzení nerealizovaných kurzových ztrát, a to s ohledem na úpravu §§23, 24 a 25 ZDP. Jelikož se soud s ohledem na předmět sporu ani touto problematikou zabývat nemohl, bude otázka případné daňové neproporcionality nerealizovaných kurzových zisků a ztrát předmětem následujících diskusí.
Vedle samotného meritu sporu, jasné potvrzení soudu, že zdanitelnost příjmů (vyjma zákonem jasně upravených případů) musí být podmíněna reálným navýšením majetku daňového poplatníka, kdy takovéto posouzení reálnosti navýšení majetku se týká jak poplatníků – fyzických osob, tak poplatníků – osob právnických, mohou vybízet k určitým daňově plánovacím strukturám (a následně pak na ně navázaným daňovým sporům).
V každém případě se jedná o jeden z nejpřelomovějších (a také nejkontroverznějších) rozsudků, jenž vyšly z dílny NSS v posledních několika letech, který svými dopady předčí i rozsudky týkající se „ročních bonusů“.
Podrobný popis rozsudku naleznete zde >>
judikatura daně z příjmu