Generální advokát publikoval své stanovisko k otázce, zda je odběratel oprávněn uplatnit odpočet vstupní DPH i po uplynutí lhůty, kterou vnitrostátní úprava stanoví pro uplatnění odpočtu (obdoba tuzemské tříleté lhůty). V podmínkách předmětného sporu měl dodavatel nejprve za to, že jím přijatá úplata není úplatou za zdanitelné plnění. Poté co si své pochybení uvědomil, podal dodatečná přiznání a odběrateli vystavil daňové doklady obsahující daň. Správce daně pak odběrateli nepřiznal nárok na odpočet takto dodatečně přiznané daně v míře, v jaké se týkala zdanitelných plnění, k jejichž uskutečnění došlo před citovanou zákonnou lhůtou pro uplatnění odpočtu. Generální advokát shledal postup správce daně jako v rozporu s DPH směrnicí, kdy uvedl, že za situace, kdy vnitrostátní úprava umožňuje platně vyměřit daň na výstupu po uplynutí citované lhůty pro uplatnění odpočtu, pak by měl být odběratel jednající v dobré víře oprávněn uplatnit nárok na odpočet takovéto DPH, přestože se týká plnění, která byla uskutečněna před citovanou lhůtou pro uplatnění odpočtu.
Bude-li tento závěr převzat Soudním dvorem, pak by měl být aplikován při výkladu tuzemského ZDPH, např. v případech, kdy odběrateli bude z moci úřední doměřena daň po uplynutí 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém mu vznikla povinnost přiznat daň. Pokud by takováto situace nastala, pak by s ohledem na citovaný závěr stanoviska mělo být odběrateli jednajícímu v dobré víře umožněno uplatnit odpočet daně na základě úhrady daně, kterou odběratel uvede na dodatečně vystaveném daňové dokladu, a to bez ohledu na skutečnost, že již marně uplynula lhůta 3 let od měsíce následujícího po zdaňovacím období, ve kterém původně vznikla dodavateli povinnost přiznat daň.