Nejvyšší správní soud provedl na základě kasační stížnosti podané správcem daně posouzení, zda zákonná úroková sazba u úroku z nadměrného odpočtu dle § 254a DŘ (repo sazba zvýšená o 2 procentní body) odpovídala unijní úpravě založené rozsudkem SDEU ve věcech C – 13/18 a C – 126/18 Sole-Mizo. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v daném případě tomu tak bylo, kdy shrnul, že úrok z nadměrného odpočtu musí pokrývat úrok na úvěrech poskytovaných nefinančním podnikům, a pokud je vyplácen s časovým odstupem od vrácení samotného nadměrného odpočtu, musí být zvýšen o inflaci, k níž mezitím došlo.