Pro účely posouzení povahy sociálních služeb a posouzení sociální povahy poskytovatele musí být použity právní předpisy členského státu, ve kterém je poskytovatel služeb usazen.
Společnost poskytovala sociální služby (osobní péči a pomoc v domácnosti) seniorům s bydlištěm v jiných členských státech. Za účelem poskytování služeb využívala místní zprostředkovatelské agentury, které zajišťovaly kontakt mezi ní a klienty. Správce daně podmínil přiznání osvobození uvedených služeb tomu, že společnost předloží důkazy potvrzující, že v souladu s právními předpisy dotyčných států mají její služby poskytované na území těchto států sociální povahu. Jelikož tak společnost neučinila, správce daně jí doměřil tuzemskou DPH. Předběžnou otázkou se předkládající soud dotázal, zda povaha sociálních služeb a charakteristické znaky jejího poskytovatele musí být posuzovány podle práva členského státu, ve kterém má poskytovatel sídlo, nebo podle práva členského státu, v němž jsou tyto služby fakticky poskytovány.
Soudní dvůr v úvodu konstatoval, že na povahu sociální služby nemá vliv, že jsou poskytovány v jiném členském státě, než ve kterém má poskytovatel své sídlo, tudíž členské státy nemají pravomoc vyloučit z osvobození takovéto služby, jsou-li fakticky poskytovány v jiném státě. V daném ohledu je pak irelevantní, že poskytovatel za účel kontaktování klientů využil služeb zprostředkovatele se sídlem v jiném členském státě (služby poskytovatele a služby zprostředkovatele jsou odlišné a představují samostatná plnění). Poté pokračoval, že místem poskytnutí služby osobě nepovinné k dani je místo, kde má poskytovatel své sídlo. V důsledku toho musí být posouzení povahy služeb a posouzení sociální povahy jejich poskytovatelů, jiných než veřejnoprávních subjektů, použity právní předpisy členského státu poskytovatele. Byť takovýto výklad může způsobovat rozdíly v zacházení z hlediska DPH, pokud jde o poskytovatele se sídlem ve státě, ve kterém má osoba nepovinná k dani bydliště, a poskytovatele se sídlem v jiném státě, jedná se o výsledek uvážení unijního normotvůrce, kterému přísluší pravomoc rozhodnout o případné změně takovéto právní úpravy, která může přinášet negativní dopady. Pokud služby společnosti naplňovaly dle vnitrostátní právní úpravy podstatu sociálních služeb (služeb veřejného zájmu v sociální oblasti) a společnost měla dle této úpravy postavení oprávněného subjektu, pak její služby poskytované klientům, kteří se zdržují v na území jiných členských států, musí využívat osvobození od daně.
Soud též odpověděl na otázku, zda pro uznání statutu společnosti jako oprávněného subjektu postačí skutečnost, že je zapsána u vnitrostátního veřejnoprávního subjektu jako poskytovatel sociálních služeb. SDEU nejdříve připomenul zásadu daňové neutrality (např. C – 174/11 Zimmermann) a uvedl, že citovaný zápis u veřejnoprávního subjektu postačuje k tomu, aby bylo možné považovat společnost za oprávněný subjekt, zejména pokud jsou takto zapsané subjekty správcem daně systematicky nebo obvykle za oprávněné subjekty považovány, a zároveň pokud takovémuto zápisu předchází předchozí ověření sociální povahy poskytovatele příslušnými vnitrostátními orgány.
Doplňující informace:
Související rozsudky: např. C ‑ 846/19 EQ
Zákonná úprava EU: čl. 132 odst. 1 písm. g) DPH směrnice 2006/112/ES
Tuzemská zákonná úprava: § 59 zák. č. 235/04 Sb., o DPH