DAŇOVÁ JUDIKATURA

Soudní dvůr EU se vyjádřil ke vzniku povinnosti přiznat DPH v případě zprostředkování prodeje pozemků, kdy úhrada zprostředkovatelské provize byla sjednána v ročních splátkách.

Soudní dvůr rozhodl, že snížení základu DPH nelze bezpodmínečně vázat na držbu daňového dokladu, lze-li poskytnutí příslušného plnění prokázat jiným způsobem.

Nejvyšší správní soud shodně s předchozí judikaturou potvrdil, že ručení příjemce plnění nemůže být automaticky aktivováno v případě, že úplata převyšující dvojnásobek částky podle zákona o omezení plateb v hotovosti je uhrazena na jiný než správcem daně zveřejněný účet.

Nejvyšší správní soud se vyjádřil k otázce, zda poskytovateli zdanitelného plnění vzniká povinnost přiznat DPH k okamžiku, kdy je částka úplaty za zdanitelné plnění složena na účet třetí osoby, která vystupuje jako schovatel nebo svěřenecký správce.

Nejvyšší správní soud přisvědčil námitce daňovému subjektu, že bylo povinností správce daně nejprve zkoumat, zda lze daňový subjekt a jeho dodavatele považovat za jinak spojené osoby, tj. zkoumat existenci okolností, které by nasvědčovaly tomu, že se jedná o právní vztah, který vznikl převážně za účelem snížení základu daně.

Respektovaná generální advokátka Juliane Kokott se opětovně vyjádřila k jedné z nejdůležitějších praktických otázek fungování DPH, zda nezbytnou podmínkou uplatnění nároku na odpočet příjemcem plnění je držba faktury.

Nejvyšší správní soud se vyjádřil k zákonnosti postupu správce daně, který odmítl nárok na odpočet, neboť k okamžiku jeho uplatnění byl daňový subjekt účasten podvodného jednání a existovala zde chybějící daň z důvodu jejího nepřiznání dodavatelem. Daňový subjekt namítal, že ke dni, kdy mu byla pravomocně stanovena daňová povinnost, již tato chybějící daň neexistovala, jelikož v mezidobí byla  stanovena dodavateli z moci úřední a byla v plném rozsahu uhrazena.

Soudní dvůr EU rozhodl, že paušální ukládání sankcí za neoprávněně nárokovaný odpočet DPH v případě, že účastníci plnění nesprávně posoudili daňový režim plnění, a to v situaci, kdy nic nasvědčuje o existenci daňového úniku, je v rozporu s DPH směrnicí a zásadou proporcionality.

Soudní dvůr se vyjádřil k otázce určení počátku běhu prekluzivní lhůty pro snížení základu daně věřitelem, jehož pohledávka se stala nedobytnou. Soudní dvůr odmítl, že by se tato vnitrostátní lhůta mohla odvíjet od okamžiku původní splatnosti pohledávky, ale musí začít běžet okamžikem, kdy se pohledávka stala s konečnou platností nedobytnou.

Minulý týden publikoval generální advokát stanovisko, ve kterém posuzoval otázku, zda poskytovatelem obdržená cena plnění již obsahovala daň. Od v minulosti řešeného případu, ve kterém Soudní dvůr dospěl k závěru, že pokud není zřejmé, zda je cena sjednána včetně nebo bez DPH, pak se v zásadě rozumí cenou zahrnující DPH, se skutkové okolnosti nyní posuzované věci lišily v tom, že k plnění došlo mezi spřízněnými osobami, které plnění zatajily, tj. jak poskytovatel, tak odběratel dotčené (a na něj navazující) plnění nefakturovali, neúčtovali o něm a nepřiznali daň z příjmů a DPH.