Pokud je z obsahu mezinárodních nákladních listů zřejmý jiný příjemce a jiné místo vykládky zboží, tudíž údaje neodpovídající podmínkám sjednané obchodní transakce, pak dodavatel zamýšlející uskutečnit intrakomunitární dodání zboží nemůže být v dobré víře, že jím uskutečněné plnění je osvobozeno od daně.
Spor se týkal otázky, zda stěžovatelka mohla oprávněně nabýt dojmu (být v dobré víře), že jí prodané zboží bylo skutečně přepraveno do jiného členského státu, jmenovitě Německa. V daném případě stěžovatelka uzavřela rámcovou smlouvu na dodávky zboží s německým odběratelem s dodáním ex works (ze skladu v ČR). Z dokazování vyplynulo, že odběratel ještě v tuzemském skladu zboží dále přeprodal a zadal jeho dopravu do Velké Británie. Správce daně tedy uzavřel, že přeprava zboží z ČR do Velké Británie se netýkala obchodní transakce mezi stěžovatelkou a německým odběratelem, ale až následujícího dodání zboží mezi tímto odběratelem a jeho odběrateli.
Dle správce daně stěžovatelka nemohla být v dobré víře v situaci, kdy sama nepřepravila zboží do jiného členského státu a na nákladních listech CMR, které jí odběratel poskytl, nebyl dotčený odběratel uveden a jako místo vykládky zboží zde (vyjma jednoho) byla uvedena Velké Británie.
NSS potvrdil závěry správce daně, že stěžovatelka neprokázala naplnění podmínek pro osvobození od daně a taktéž, že nemohla být v dobré víře ohledně uskutečnění intrakomunitárního dodání.
V posuzované věci byla dle soudu zcela zásadní skutečností, jenž musela narušit dobrou víru stěžovatelky, obsah mezinárodních nákladních listů. Pouze v případě prvního dodání stěžovatelka obdržela mezinárodní nákladní list, kde je uvedeno a potvrzeno místo původně plánované vykládky, tedy Moers v Německu. Tedy pouze ve vztahu k této přepravě mohla být stěžovatelka v dobré víře, že přeprava byla uskutečněna tak, jak byla sjednána s konečným německým odběratelem. To ovšem pouze do doby, než obdržela následné CMR listy. Ve všech těchto dalších mezinárodních nákladních listech byl jako příjemce zboží uveden jiný odběratel, a jako místo vykládky jiný členský stát. Za situace, kdy stěžovatelka měla po celou dobu obchodního vztahu za to, že její odběratel realizuje přepravy do svého sídla v Moersu, měla nabýt podstatné pochybnosti, když obdržela mezinárodní nákladní list se zcela novým subjektem a místem dodání, a požadovat po odběrateli další důkaz o tom, že zboží bylo přepraveno právě jemu. V případě, že na tuto následnou aktivitu rezignovala, nelze jí přiznat setrvání v dobré víře, a to ani ve vztahu k první obchodní transakci, která se uskutečnila ve velmi blízkém časovém horizontu. Související transakce proběhly ve stejném zdaňovacím období, a to navíc pouze jeden týden po první přepravě. S ohledem na to objektivně vznikly pochybnosti o místu dodání zboží, aniž by německý odběratel na uvedenou změnu oproti předpokládanému průběhu transakce stěžovatelku upozornil a vysvětlil ji. Nejednalo se také o dlouhodobý obchodní vztah, u kterého by se jednalo o zcela ojedinělou situaci v jedné z mnoha bezproblémových dodávek, ale v podstatě ihned po uzavření rámcové smlouvy a zahájení dodávek bylo zřejmé, že tři ze čtyř z nich proběhly v rozporu s původní dohodou. To způsobilo znevěrohodnění celého obchodního vztahu.
Jako dovětek jak měla stěžovatelka v daném případě postupovat, tedy v situaci kdy po prodeji zboží nad ním ztratila kontrolu, tudíž i možnost zajistit jeho přepravu do jiného členského státu, NSS uvedl, že pokud následně zjistila, že nedošlo k intrakomunitárnímu dodání zboží, měla možnost zaslat odběrateli opravný daňový doklad, který by obsahoval DPH.
Doplňující informace:
Sbírka rozhodnutí: NE
Rozšířený senát: NE
Související rozsudky: např. C – 245/04 EMAG Handel, C – 430/09 Euro Tyre, 8 Afs 58/2011 – 210, 3 Afs 41/2014 – 46 / 5 Afs 77/2015 – 43, 1 Afs 87/2016 – 45, 7 Afs 52/2017 – 33
Zákonná úprava: § 64 odst. 1 a odst. 5 zák. č. 235/2004 Sb., o DPH
9 Afs 48/2016 – 92 Lamela Electric