Správce daně může zamítnout žádost o vrácení neoprávněně uplatněné daně pouze tehdy, pokud by její vrácení vedlo k bezdůvodnému obohacení poskytovatele plnění, a to na základě ekonomické analýzy, jenž prokáže, že hospodářská zátěž poskytovatele, který mu způsobila bezdůvodně vybraná daň, byla zcela neutralizována.
Společnost prodávala konečných spotřebitelů permanentky, které je opravňovaly ke vstupu do prostor sportovního klubu. Při přijetí platby byl zákazníkovi předán doklad z registrační pokladny, na němž byla uvedena základní sazba DPH, a to v souladu s výkladem správce daně, který společnost obdržela. Společnost později došla k závěru, že měla být uplatněna snížená sazba daně, tudíž požádala o vratku rozdílu v sazbách daně. Správce daně žádost zamítl s tím, že opravu výše daně lze provést pouze v případě, kdy vystavitel původní faktury vystaví fakturu opravnou, k čemuž v daném případě nedošlo.
SDEU připomenul, že DPH je ipso iure vždy zahrnuta do sjednané ceny, a to i v případě pochybení osoby povinné k dani při stanovení sazby daně. Z uvedeného však nutně neplyne, že tato osoba nemá nárok na vrácení přeplatku DPH, který chybně vybrala od konečných spotřebitelů. Je tomu zejména tehdy, když této osobě vznikla z důvodu použití nesprávné sazby daně škoda plynoucí ze snížení objemu jejích prodejů. DPH směrnice neobsahuje úpravu týkající se opravy nesprávně uplatněné sazby daně, tudíž členským státům přísluší, aby stanovily možnost takovéto opravy, a to při dodržení zásad efektivity a daňové neutrality. Praxe správce daně znemožňující takovouto opravu v případě, že poskytovatel služby pouze vystavuje doklady z registrační pokladny, porušuje zásadu efektivity. Taková praxe je rovněž v rozporu se zásadou daňové neutrality, jelikož společnost byla v daném případě znevýhodněna vůči jejím přímým konkurentům, kteří uplatňovali sníženou sazbu DPH, ať už z důvodu částečného nebo úplného promítnutí této sazby do svých cen, čímž byla ovlivněna její konkurenceschopnost v porovnání s dotčenými konkurenty, a tím i potažmo objem jejích prodejů, nebo z důvodu snížení její ziskové marže, kdyby chtěla udržet ceny konkurenceschopné.
Soud tedy uzavřel, že společnost má právo požadovat vrácení dotčené daně. V daném ohledu může správce daně žádost zamítnout pouze tehdy, pokud by vrácení daně vedlo k bezdůvodnému obohacení společnosti, a to na základě ekonomické analýzy, jenž prokáže, že hospodářská zátěž společnosti, kterou jí způsobila bezdůvodně vybraná daň, byla zcela neutralizována.
Doplňující informace:
Související rozsudky: C‑138/12 Rusedespred, C – 566/07 Stadeco
Zákonná úprava EU: čl. 73 DPH směrnice 2006/112/ES
Tuzemská zákonná úprava: § 43 zák. č. 235/04 Sb., o DPH