DAŇOVÁ JUDIKATURA

Základem pro výpočet úroku z neoprávněného jednání správce daně je částka skutečně zaplacené daně, která převyšuje její zákonnou výši.
Počátek doby, za kterou náleží úrok, se odvíjí ode dne, kdy byla daň přesahující její zákonnou výši skutečně uhrazena.

Nezbytným úkonem pracovníka správce daně,  jehož podjatost je namítána, je obecně takový úkon, bez něhož by došlo ke zmaření cíle daňového řízení (tj.  stanovení a vybrání daně tak, aby nebyly zkráceny daňové příjmy) a současně zde existuje závažné nebezpečí z prodlení.
Každou namítanou podjatost je nutno vždy posuzovat individuálně v závislosti na konkrétních namítaných okolnostech, neboť tyto okolnosti, ačkoliv původně podjatosti nesvědčily, se mohou časem (v pozdějších řízeních) stát důvodem podjatosti.

Určujícím okamžikem pro úročení neoprávněně vymožené částky není vydání exekučního příkazu, kterým se znemožňuje daňovému subjektu nakládat s vymáhanou peněžní částkou, nýbrž teprve odepsání této částky z příslušného bankovního účtu daňového subjektu.