ZÁNIK ZASTUPOVÁNÍ A JEHO NÁSLEDNÉ OBNOVENÍ BEZ OPĚTOVNÉHO DORUČENÍ PLNÉ MOCI

4 Afs 244/2017 - 33
ze dne 25. ledna 2018

Pokud zaniklo zmocnění k zastupování daňového subjektu na základě oznámení zmocněnce a následně bylo zmocněncem učiněno jménem daňového subjektu podání, spolu se sdělením daňového subjektu, že ke zrušení zmocnění nikdy nedošlo, pak se zmocnění stalo opět vůči správci daně účinné a nebylo nutné znovu dokládat plnou moc udělenou zmocněnci.

Věc se týkala nastolené nejistoty ohledně trvání zastupování a následně vzniklé otázky, zda podání učiněné zástupcem bylo podáno oprávněnou osobou.
Daňový poradce doručil finančnímu úřadu oznámení o ukončení zastupování stěžovatele, ve kterém uvedl, že jeho zmocnění zaniklo ze zákona z důvodu jeho jmenování insolvenčním správcem. Správce daně vzal na vědomí ukončení zastupování a zástupci sdělil, že nesouhlasí s jeho názorem, že došlo k zániku plné moci ze zákona. V daném ohledu pak zástupce vyzval, aby mu ve lhůtě sdělil, zda v zastupování bude pokračovat. Toto sdělení bylo doručeno zástupci i stěžovateli, kteří ve stanovené lhůtě nereagovali. Nicméně po 3 měs. stěžovatel doručil správci daně sdělení, že z jeho strany nedošlo k vypovězení či zrušení zastupování. V průběhu následujícího roku pak dotčený zástupce doručil správci daně přípis, ve kterém uvedl, že se jednalo o jeho chybný výklad zákona, tudíž zmocnění je stále platné. Následně podal za stěžovatele přiznání k DPH, které správce daně vyhodnotil jako podané neoprávněnou osobou, tudíž vydal výzvu k odstranění vad podání. Vzhledem k tomu, že vady podání nebyly odstraněny, správce daně vydal vyrozumění o neúčinnosti podání a vyměřil daň podle pomůcek.

NSS nejprve obecně uvedl, že daňový řád neobsahuje zvláštní úpravu ukončení zastoupení, s výjimkou fikce výpovědi plné moci dosavadního zmocněnce uplatněním nové plné moci u správce daně. Dále připomenul, že odvolání plné moci či její vypovězení jsou vůči správci daně účinné již od okamžiku, kdy mu byla tato skutečnost oznámena, a to buď účastníkem, nebo jeho zástupcem, ani by bylo nutné tuto skutečnost dále ověřovat. Pouze pokud je podání natolik nejasné, že z něj nelze učinit závěr, zda jde o oznámení o výpovědi plné moci, je namístě vyzvat účastníka nebo jeho zástupce k odstranění pochybností. V případě nejasností je možné přihlížet také k jednání daňového subjektu a jeho zástupce, tj. především zda zástupce nadále jménem zastoupeného jedná, či nikoliv.
K daným skutkovým okolnostem pak NSS uvedl, že správce daně postupoval správně, pokud se snažil odstranit pochybnosti o trvání zastoupení, a též potvrdil jeho závěr, že zastoupení nadále netrvalo. Nicméně v daném případě k faktickému zániku zmocnění nedošlo, ale plná moc udělená zmocněnci se tím pouze stala vůči správci daně neúčinnou. Stěžovatel však správci daně po 3 měs. zaslal sdělení, podle kterého zmocnění nadále trvá. Pokud tedy následně zástupce jménem stěžovatele podal daňové přiznání, doplněné sdělením, podle kterého ke zrušení zmocnění nikdy nedošlo, nebyla zde dle NSS žádná pochybnost o vůli stěžovatele a zástupce jednat v souladu s plnou mocí založenou ve spise, jejíž účinnost se tím vůči správci daně obnovila (stejně, jako by tato plná moc byla správci daně opět předložena). Předešlý závěr správce daně, že zmocnění zaniklo, tím napříště pozbyl relevanci, a nebylo nutné dokládat znovu plnou moc udělenou zmocněnci. Správce daně tedy pochybil, pokud zmocněnce vyzval k odstranění vad daňového přiznání, a z toho důvodu se potom toto podání nemohlo stát neúčinným.


Doplňující informace:

Sbírka rozhodnutí: NE
Rozšířený senát: NE
Související rozsudky: 9 Afs 38/2014 – 59
Zákonná úprava: § 27, § 41 odst. 1, § 145 odst. 1 zák. č. 280/2009 Sb., daňový řád

4 Afs 244/2017 – 33