VÁZANOST SOUDU/ SPRÁVCE DANĚ ZÁVĚRY PŘEDCHOZÍ JUDIKATURY VE SKUTKOVĚ OBDOBNÝCH PŘÍPADECH

6 Afs 246/2016 - 33 / 10 Afs 192/2018 - 27 / 1 Afs 129/2021 - 63
ze dne 21. prosince 2016 / ze dne 26. září 2019 / ze dne 9. září 2021

Zamítal-li soud v přecházejících řízeních žaloby proti rozhodnutím správce daně za skutkově obdobných okolností, měl by se této rozhodovací praxe držet i nadále, pokud neshledá skutkové odlišnosti nebo odlišné právní důvody, které by změnu právního názoru soudu odůvodňovaly.
Pravidlo závaznosti závěrů ustálené judikatury neznamená, že správce daně není oprávněn se proti nim vymezit, má-li z přesvědčivých důvodů za to, že jsou nesprávné.

9 Afs 59/2007 – 56
V řízení o opětovné kasační stížnosti je NSS vázán závazným právním názorem, který sám v téže věci vyslovil v předchozím zrušujícím rozsudku. … Tato závaznost není absolutní. Průlom může nastat i při podstatné změně judikatury, a to na úrovni, kterou by byl krajský soud i každý senát NSS povinen akceptovat v novém rozhodnutí. Tak by tomu bylo v případě, že jinak o rozhodné právní otázce uvážil Ústavní soud, Evropský soud pro lidská práva, Evropský soudní dvůr, ale i rozšířený senát NSS.

6 Afs 246/2016 – 33
Žalovaný správce daně podal proti rozsudku krajského soudu, kterým bylo vyhověno žalobě, kasační stížnost, a to s kasační námitkou, že se krajský soud odchýlil od své vlastní judikatury, která byla následně potvrzena NSS. V této předchozí judikatuře, která se týkala skutkově i právně shodných okolnosti, zaujal krajský soud zcela odlišný názor (krajský soud v ní aproboval postup správce daně, který neuznal nárok na odpočet DPH plátcům za zdanitelné plnění přijaté od společnosti ELEVANTO) než v nyní napadeném rozsudku.
NSS uvedl, že princip právní jistoty, který v sobě zahrnuje i zájem na shodném postupu soudů ve skutkově obdobných případech a tedy na předvídatelnosti jejich rozhodování, je nutno vnímat jako objektivní kategorii. Z toho vyplývá, že zamítal-li krajský soud v přecházejících řízeních žaloby proti rozhodnutím správce daně za skutkově obdobných okolností, měl by se této rozhodovací praxe držet i nadále, pokud zde nyní neshledá skutkové odlišnosti nebo odlišné právní důvody, které by změnu právního názoru soudu odůvodňovaly. Krajský soud se s touto otázkou ve svém rozsudku nijak nevypořádal.
NSS dospěl k závěru, že jedinou podstatnou změnou v nyní projednávané věci je čestné prohlášení pana J. G. Krajský soud správci daně vytkl, že se tímto důkazem vůbec nezabýval. NSS však již v minulosti judikoval, že použití čestného prohlášení jako důkazu v daňovém řízení je vyloučeno.

10 Afs 192/2018 – 27
Jakkoliv je pravidlem, že veřejná správa se musí v obecné rovině držet ustálené judikatury, určitě to neznamená, že jakákoliv polemika s touto judikaturou je jednou provždy vyloučena. V tomto smyslu nelze směšovat „přísnou“ (kasační) závaznost rušícího soudního rozhodnutí v dalším řízení v téže věci (§ 78 odst. 5 s. ř. s.) na straně jedné, a obecné normativní působení judikatury na straně druhé. Správní orgán nesmí judikaturní závěry ignorovat, může se však v jiné věci proti nim (byť spíše výjimečně) vymezit, má-li z přesvědčivých důvodů za to, že jsou nesprávné.
Existence dvou rozhodnutí NSS v okamžiku podání daňového přiznání zakládá jistou míru legitimního očekávání žalobkyně. Nejdůležitější pro posouzení míry legitimního očekávání je však to, že daňová správa tento judikát nikdy neakceptovala jako správný, od počátku proti němu brojila a vedla argumentaci, která se nakonec ukázala jako správná. Záhy po vydání rozsudku CEREPA byla publikována silná doktrinální kritika tohoto judikátu. Pochybnosti ohledně správnosti výkladu § 44 odst. 1 ZDPH posléze zohlednily též krajské soudy, které se začaly přiklánět ke (správnému) závěru daňové správy. Důvěře v dlouhodobý „život“ právního názoru vysloveného v judikátu CEREPA jistě nepřidalo ani to, že nebyl publikován ve Sbírce NSS.

6 Afs 81/2018 – 37
V době, kdy stěžovatel podal daňové přiznání, existovalo k dané právní otázce a výkladu sporného ustanovení ZDPH toliko jediné rozhodnutí NSS. To zjevně nemohlo ve stěžovateli vyvolat legitimní očekávání a představu o existenci dlouhodobé, jednotné a ustálené právní praxe stran výkladu sporného ustanovení zákona. V okamžiku vydání rozhodnutí žalovaného a následně i krajského soudu zde sice k citovanému rozsudku NSS v mezidobí přibyla další rozhodnutí tohoto soudu, avšak v té době již žalovaný i krajský soud mohly při výkladu sporného ustanovení ZDPH reflektovat poslední novelizaci tohoto zákona provedenou zákonem č. 243/2016 Sb. (v souvislosti s níž zákonodárce osvětlil i důvody a okolnosti právní úpravy předchozí), a tedy z tohoto důvodu pokládat dosavadní judikaturu za překonanou.

5 Afs 346/2018 – 31
Pokud jde o vázanost správce daně, respektive krajského soudu, judikaturou NSS, je třeba uvést, že ač je pravidlem, že orgány veřejné správy a krajské soudy se musí v obecné rovině držet ustálené judikatury, neznamená to, že jakákoliv polemika s touto judikaturou je jednou provždy vyloučena. Správní orgán či krajský soud nesmí judikaturní závěry ignorovat, může se však v jiné věci proti nim (byť spíše výjimečně) vymezit, má-li z přesvědčivých důvodů za to, že jsou nesprávné
V dané věci, ač krajský soud rozhodl v rozporu s tehdejší většinovou judikaturou NSS, jeho názor se ve světle pozdějšího usnesení rozšířeného senátu NSS ukázal jako správný.

1 Afs 183/2019 – 40
Není úkolem krajských (tedy instančně podřízených) soudů hodnotit zákonnost (a tedy i přezkoumatelnost) a ústavnost rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.

1 Afs 129/2021 – 63
NSS se přitom neztotožňuje se strohým konstatováním městského soudu, že závěry rozsudku 9 Af 22/2016-99, pro něj nejsou závazné. Jakkoliv se skutečně nejedná o typickou precedenční či dokonce kasační závaznost, musí soudy při své činnosti dbát na zachování principů předvídatelnosti a jednoty rozhodovací činnosti (II. ÚS 2732/15). Neodůvodněné odchýlení se od dřívějších závěrů v obdobné věci představuje nežádoucí postup, který ve svém důsledku snižuje důvěru v právo. To platí tím spíše v situaci, kdy se jedná o rozhodování ve věci téhož účastníka, vyznačující se totožnými skutkovými okolnostmi, avšak pouze na podkladě jiného správního rozhodnutí. V takové situaci je vhodné, aby se soudy ke sporné otázce, která se prolíná více řízeními, vyjadřovaly pokud možno jednotně. V opačném případě je povinností soudu, který se míní od dřívějších závěrů odchýlit, svůj postup přesvědčivě a podrobně odůvodnit. Těmto požadavkům však městský soud v nynější věci nedostál.

6 Afs 246/2016 – 33 / 10 Afs 192/2018 – 27